Návštěva papeže v Česku…

V rozmezí 26. a 27. září do naší republiky zavítá papež Benedikt XVI.. Jako katolík z toho mám velkou radost. Takovou událost nezažijeme každý den. Zase tak často se nevidí, aby se v díře, jako je naše vlast, objevilo tak jasné světlo, jakým papež je, jakým pro nás má být. Nejsem zase nějakým fanatickým zastáncem katolické církve, nejsem žádnou roztřepanou babičkou, která za závojem svého katolicismu dělá vše proti svému přesvědčení. Jsem normální člověk. Jsem obyčejný věřící mladík, který ví, co od své víry v Boha očekává.

Jdeš k volbám???

Už se nám to nějak blíží… už bude čas se zvednout, dojít k urnám a vložit svůj hlas. Je to přece naše svobodná volba, naše možnost nějakým způsobem ovlivnit to, co se v našem státě děje. Myslím, že bychom si měli vážit toho, že si můžeme vybrat. Jen vzpomeňme na dobu předrevoluční, kdy se k volbám taktéž chodilo, ale zvolit se dala jen jedna strana. Dnes je těch stran spousta a osobně si myslím, že je z čeho vybírat a že bude určitě něco, co se nám bude líbit, co se nám bude hodit.

Úryvek…

Zavři oči a jdi spát. Je noc, je čas, kdy tvá víčka zakryjí modré oči a neuvidíš nic než tmu. Dostaneš se do míst, která budou patřit jen tobě a nikomu jinému. To místo je tvým malým rájem. Zelený kraj a stromoví, ti usměvaví lidé, které jistě znáš. Už nebudeš žít jako dřív, už nebudeš se tolik bát, že život, který žila jsi, za nic nestál. A ty to víš. Ten sen bude tvou záchranou před tvrdou realitou dneška, a ty sama uvidíš, co všechno prožít můžeš jinak, než kdy dřív.

Reaguji, reaguji… kamaráde…

Přátelé. Než začnu, rád bych upozornil, že by bylo vhodné číst tento text až po dvaadvacáté hodině a úplně ideální by bylo, kdyby čtenář byl starší patnácti let. Dnešní den se stal pro mě zcela osudným. Dozvěděl jsem se něco, co mi naprosto vytrhlo vítr z plachet. Dozvěděl jsem se totiž, že jsem… sakra… dilema, mám to tu na plnou pusu říct??? Mám? Nevím… jsem v koncích… Ono je to totiž hrozně vulgární… zamyslím se… ale ještě předtím napíšu úvod k tomu všemu…